Pocta Juliu Fučíkovi

Brožovaná vazba

112 stran

Vydáno v roce 2013 z iniciativy Společnosti Julia Fučíka k 110. výročí narození a 70. výročí zavraždění Julia Fučíka fašisty.

Společnost Julia Fučíka - str.3:

„Fučík šlehán osudem napořád“ – Titulek jsme si vypůjčili od Ladislava Novomeského z jeho někdejší obrany díla Jaroslava Haška – z třicátých let 20. století.

Píše se dokonce už jiné století, ale v české kotlině znovu a znovu prožíváme svár pravdy a nenávisti, tentokrát na příkladu jiného díla a jiného originálního českého autora – Julia Fučíka a jeho Reportáže psané na oprátce. Co všechno mu jeho oponenti – stoupenci pravicových mravů v české společnosti – nevyčetli. Že prý je jeho unikátní svědectví z věznice gestapa jen „sebeobhajobou“, že dokonce psal pod dozorem gestapa jako jeho – světe div se – pohůnek. Na Pankráci by se prý udál zázrak, kdyby něco tak obsáhlého, jako je Reportáž, mohlo za mřížemi gestapa spatřit světlo světa, jak také zaznělo v toku učebnicové nenávisti, vzedmuté před časem zejména zpochybňujícími otázkami profesora Václava Černého. Vše bylo dobré v tomto nemilosrdném honu na čarodějnici, jak o tom svědčí alespoň nejstručnější zalistování českými novinami a časopisy z doby polistopadové.

…..Zasloužené a autoritativní obrany se dostalo i Fučíkovi a jeho Reportáži. Především před neúnavnými pomlouvači, jež ovšem zdaleka ani dnes nevymřeli.

K této obraně patřilo i důkladné prozkoumání jak 167 Fučíkových pankráckých motáků, z kterých sestává Reportáž, tak i širokých souvislostí dramatické odbojové historie Národně revolučního výboru inteligence, jehož byl Fučík duchovním iniciátorem. Tohoto úkolu se dobrovolně a zcela nezávisle na komkoli ujala skupina historiků a literárních historik v čele s docentem Františkem Janáčkem.

Její vědecké závěry vydané i knižně, vnesly jasno do celé řady diskutovaných otázek a přinejmenším věcně čelily alespoň těm nejhrubším nesmyslům. Ve všech dosavadních bádáních o Reportáži to byla nesporně nejvýznamnější událost.

„…..Fučíkův životopis je ostatně dobře znám, i když už bylo tolik pokusů jej znevážit. Dramatický příběh závěrečných let Fučíkova života se pro některé lidi u nás doma, ale kupodivu i v Německu, připomenu-li nedávno česky vydanou knihu německého publicisty Jürgena Serkeho, stal se terčem často zlomyslných a – říkejme to nahlas – nespravedlivých a lživých výpadů. Výpadů, které měly za cíl nejen pomluvit a znehodnotit dílo a odkaz jednoho člověka, ale které v atmosféře všech pokusů o revizi našich národních dějin měly za cíl zpochybnit identitu celého českého protifašistického odboje….

Pablo Neruda, laureát Nobelovy ceny za literaturu – str. 20

„…Žádná kniha nevznikla za tak strašných okolností…“

PhDr. Zdeněk Mahler - str. 66

„…proti této postavě, která je samozřejmě svým způsobem rozporná, zdvihly hlasy, které pro mě byly nepřijatelné v tom smyslu, že třeba jeden z lidí, kteří Fučíka atakovali, o kterém já jsem věděl, že byl konfidentem StB, se opíral o materiál, který vyšel v Německu, a byl to materiál, který se opíral o výpovědi konfidenta gestapa. Čili dvojnásob nevěrohodný materiál…“