Reportáž psaná na oprátce

První úplné vydání

Brožovaná vazba

200 stran

Rukopis díla představuje 167 lístků různého formátu a tedy i rozsahu textu, za okupace tajně vynesených dozorci z pankrácké věznice. Sazba tohoto vydání Reportáže je poprvé uspořádána podle jednotlivých lístků autorova rukopisu. Je v něm obnoven nebo doplněn text, který byl v předchozích vydáních upraven nebo vypuštěn. Je vyznačen tučně podle číslování doslovného autorova rukopisu.

Až do desátého českého vydání Reportáže chyběl text 91 rukopisného lístku, který byl nalezen později.

Gusta Fučíková – místo úvodu:

    V koncentračním táboře v Ravensbrüku jsem se od spoluvězňů dověděla, že můj muž, Julius Fučík, redaktor Rudého práva a Tvorby, byl nacistickým soudem v Berlíně 25. Srpna 1943 odsouzen k smrti.

   Otázky o dalším jeho osudu se jen ozvěnou odrážely od vysoké zdi kolem tábora. Po porážce hitlerovského Německa v květnu 1945 byli z jeho žalářů a koncentračních táborů osvobozeni vězňové, které fašisté už nestačili umučit nebo zabít. Mezi osvobozenými jsem byla i já.

    Vrátila jsem se do svobodné vlasti. Pátrala jsem po svém muži. Tak jako tisíce a tisíce jiných hledaly a hledají své muže, ženy, děti, otce, matky odvlečené německými okupanty kamsi do jejich nesčetných mučíren.

Dozvěděla jsem se, že Julius Fučík byl čtrnáctý den po odsouzení, 8. Září 1943 v Berlíně popraven.

    Dověděla jsem se též, že Julius Fučík ve vězení na Pankráci psal. Umožnil to dozorce A. Kolínský, který mému muži přinášel na celu papír  a tužku a popsané lístky pak jeden po druhém z vězení tajně vynášel. Došlo ke schůzce s tímto dozorcem. Postupně jsem získávala písemný materiál Julia Fučíka z jeho pankráckého vězení. Popsané a očíslované lístky, které byly ukryty na různých místech u různých lidí, jsem seřadila a nyní ti je, čtenáři, předkládám. Je to poslední dílo Julia Fučíka.