Smrt číhala na Chabenci

Z dovětku:

„Chtěli bychom stručně objasnit důvody, které vedly k napsání této knihy.

Vztah Jana Švermy ke slovenskému lidu a jeho činnost v Slovenském národním povstání nebyly dosud plně zhodnoceny. V průběhu let vznikla řada zkreslených představ, které ho líčí buď jako řadového partyzána, nebo jako těžce nemocného člověka, v jiných případech pak jako pasivního pozorovatele.

Společným jmenovatelem všech těchto přístupů je zřejmě nedostatečná znalost faktů. Pokusili jsme se proto na základě dokumentů a osobních svědectví asi čtyřiceti pamětníků rozsáhlou činnost Jana Švermy rekonstruovat.

Není pochyb, že Jan Šverma při aktivizaci protifašistického odboje ve své neobyčejně široké a plodné novinářské a rozhlasové publicistice, sahající až do zámoří, při vyjasňování zásadních otázek národnostní problematiky apod. nesporně titánskou úlohu.

Zejména jsme pak chtěli ukázat ohromnou šíři Švermova politického a organizátorského díla v samotném Slovenském národním povstání.

Nakonec jsme se pokusili rekonstruovat okolnosti jeho smrti.

Mikuláš Revilják vzpomínal, že Jan Šverma se chystal napsat knihu oslavující ono ohromné lidové vzedmutí protinacistického odporu, jakým Slovenské národní povstání bezpochyby bylo. I další pamětníci potvrzovali, že Šverma si i za těžkých podmínek partyzánského života na Magurce a na Solisku dělal spoustu poznámek a ve volných chvílích neustále psal. Žel, ve sněhové bouři, za níž se tragicky uzavřel jeho život, zmizela i vojenská „maptaška“. Zmizely tak mnohé poznámky, které si pořizoval.

Jan Šverma již knihu o Slovenském národním povstání nenapsal.

Chtěli jsme proto touto prací pro budoucí časy uchovat svědectví o jeho působení v SNP, které pro něj bylo válkou i revolucí a které se stalo alespoň v náznacích naplněním jeho celoživotního snu.“