Hochštapler

Deník, který se nedostal prokurátorovi do ruky...

Touto lákavou anotací opatřilo nakladatelství Orego knihu Rudolfa Černého Hochštapler, která vyšla zkraje léta 2019. Jedná se o reedici zcela výjimečného titulu. Původní Hochštapler byl vydán v omezeném nákladu roku 1964 a byl ihned rozebrán. I přes velký úspěch však nedošlo k dalšímu vydání, neboť v zasvěcených kruzích v Praze i v Brně se sázelo, kdo je kdo v knize o politické kariéře a osudech jednoho z českých „vlajkařů“, která nastavila tehdejší politické špičce zrcadlo. Gusta Gajer byl sociální demokrat; Gusta Gajer byl fašista; Gusta Gajer byl nacionalista; Gusta Gajer byl víc než hochštapler.

Před pětapadesáti lety jmenovaný titul tedy náramně zčeřil hladinu veřejného mínění. Doslova hejno hus se cítilo býti příslovečně potrefenými a kolem útlého svazku, leč svou silou rovnající se semtexu, se rozjela vlna vášní a dohadů o tom, kdo vlastně jest předlohou onoho bezcharakterního muže, který začal svou kariéru těsně před válkou v Gajdově straně. Ta hádanka nenašla své rozluštění, ale kniha se již pro jistotu nedočkala druhého vydání. Což napravilo po dlouhém půlstoletí nakladatelství Orego.

K obsahu

Všeho schopný mladý muž z Třebíče, Gusta Gajer, začne svoji kariéru těsně před válkou v Gajdově straně. Oblékne holínky a rajtky, černou košili přepáše dohodou a v rodném městě na Moravě vede fašistickou mládež. Už tady se ukazuje, že je ve své profesi učenlivý a snaživý, že z něho vyroste znamenitý grázl, podvodník, denunciant a zloděj, a vůbec přední aktivista fašistické strany.

Jeho velká příležitost však přichází až v Rysově Vlajce. Stává se jejím zástupcem v Říši, kde nejdříve propaguje fašistická hesla mezi nakomandovanými českými dělníky, později sehraje velkou frašku, pomocí tajné vysílačky se pokouší svrhnout Háchovu vládu a nastolit Ryse. Ale Hácha má kredit, Vlajka je pro nacisty groteskní spolek nýmandů, kteří jsou dobří jen pro nejšpinavější služby. Místo na Pražském hradě se tak octne Gusta Gajer v koncentráku.

Je to pro vlajkařskou špičku ovšemže fešácký kriminál a Gajer i zde projeví mimořádnou přísavnost a životaschopnost. Ač rasista s rozsáhlou praxí při pogromech, předstírá sympatii k Jordanovi, židovskému vězni ve výsadním postavení. Pan Jordan, jehož dolary se hodí, se octne na seznamu Gajerových obětí vedle Jedové Lidky a hokynáře Porgese, jehož koruny Gajerovy také přišly náramně vhod.

Tím však jeho osudy nekončí. Vrací se do Prahy v uniformě západní armády, tentokráte jako hrdina od Tobruku, ještě jen tak mimochodem udolá další sadu dívčích srdcí – než je odhalen a lidovým soudem souzen. Ale ani to nemůže být tečka za úspěšným životem takových Gustů Gajerů, už ne proto, že nikdy nejsou odhaleni úplně, mrtví totiž nemluví. Za dva roky se mu brána věznice otevírá. A co potom?

Zajímavou a podnětnou přílohou knihy Hochštapler je sice nedlouhý, ale o to zasvěcenější exkurz do historie a vývoje malého československého nacionalistického a částečně i fašistického hnutí Vlajka i Národní obce fašistické.

Knihu z pera Rudolfa Černého, která před pětapadesáti lety náramně zčeřila hladinu veřejného mínění.

Takzvané Pražské jaro a následující politický vývoj zastihl spisovatele Rudolfa Černého připraveného. Nejenom, že napíše obsáhlou knižní politickou reportáž „Jak se dělá kontrarevoluce“ (viz nabídka Orego), která je však na příkaz z tehdejších nejvyšších míst první den prodeje stažena z knihkupeckých pultů, ale vydává se za exprezidentem Antonínem Novotným. Během šestiletého pracovního kontaktu s ním vzniká obsáhlé dílo „EXPREZIDENT“ (viz nabídka Orego), neboli autorizované paměti člověka, který byl prvním tajemníkem KSČ od roku 1953 a prezidentem republiky od roku 1957. Dvoudílné prezidentovy paměti ani následující kniha „Antonín Novotný: Pozdní obhajoba“ však světlo světa až do roku 1992 nespatří. Dva tisíce stran rukopisů a poznámek byly na příkaz ÚV KSČ zabaveny státní mocí a zmrazeny v sejfech zvláštního oddělení. Až mnohem později vydalo Orego.

(Pevná vazba, 168 stran)